Pro každého, mladého i starého je život stále složitější, víc a víc frustrující , nebezpečný. To ale není celé.Život je život, je plný radosti, pohybu, dobrodruhí. O tom všem je divadlo.V divadle můžeme jít kamkoli, dělat cokoli, potkat se s kýmkoli, plnit neřešitelné úkoly, podstupovat rizika, při kterých se ježí vlasy na hlavě.proto francouzsky moudr, německy spielen, rusky igrať, malajsky kali a tak dále, a tak dále, pokaždé znamená hrát.
Peter Brook, Paříž, 17.listopadu 2001
Už je to tak, že Vánoce se blíží. Konečně. Už od května mi na stole leží text s nadpisem Vánočky, každou středu poslouchám stále dokola spoustu řečí o tom, že se narodí spasitel, v září jsem začala aktivně jednou za čtrnáct dní zpívat koledy a společně s dalšími sedmnácti lidmi se snažím zamaskovat svoje nedostatky v tomhle oboru. V poledních pár týdnech se tahle moje úchylka proměnila v poskakování s řetězem v ruce po prakťáku a vykřikování podivných vět někdy i šest hodin v kuse... Výsledkem tohohle šílení, které mě až neskutečně baví, bude série představení ve Švandově divadle od 5. do 19. prosince, kde Dětské divadelní studio Prahy 5 bude hrát svojí Vánoční hru. Pokud 5. a 19. od 19:00 nemáte co na práci a chtěli byste se podívat na práci "dětí" mezi 11 a 20 lety, máte tu možnost. Stačí se mi jen ozvat a já vám nějak seženu lístky...